eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 4. Objasnění

« predchádzajúca strana :: 1 / 3 :: ďaľšia strana »

.

Petronius byl doma. Vrátný neodvážil se zadržeti Vinitia, jenž vpadl do atria jako bouře a dověděv se, že musí pána domu hledati v bibliothece, se stejnou prudkostí vpadl do bibliotheky a zastav Petronia píšícího, vyrval mu třtinu z ruky, zlámal ji, potlapal ji na zemi, vtiskl prsty do jeho paží a přiblíživ svou tvář k jeho tváři, ptal se ho chraptivým hlasem:

„Co jsi mi učinil? Kde jest?"

Tu náhle stala se věc překvapující. Onen zženštilý Petronius chytil ruce mladého athleta, jež se vtínaly do jeho paží, do jedné ruky silou železných kleští a řekl:

„Já toliko z rána jsem slabochem a k večeru nabývám bývalé pružnosti, Zkus se mi vyrvati. Gymnastice tě asi učil tkadlec a mravům kovář."

Na jeho tváři vsak nebylo znáti hněvu, toliko v očích mihl se mu odlesk odvahy a energie. Po chvíli pustil ruce Vinitiovy, kterýž stál před ním pokořen, zahanben a rozvzteklen.

„Máš ocelovou ruku," řekl, „ale u všech bohů pekelných ti přísahám, že ti vrazím nůž do hrdla, jestli jsi mě zradil — a to třeba v síních Caesarových!"

„Mluvme klidně," odpověděl Petronius. „Ocel, — jak vidíš; je mocnější železa, tedy ač z tvého jednoho ramene by bylo lze udělati dvě, nepotřebuji se tě báti. Ovšem, lituji tvé hrubosti, a kdybych se mohl diviti, divil bych se tvé nevděčnosti."

„Kde je Lygie?"

„V pasti, v domě Caesarově ..."

„Petronie!"

„Upokoj se a sedni. Prosil jsem Caesara o dvě věci, které mi přislíbil: předem, aby vyvedena byla Lygie z domu Aulova, a pak, aby odevzdána byla tobě. Máš někde v řasách togy nůž? Můžeš mne bodnout. Ale já ti radím, abys počkal několik dnů, neboť uvěznili by tě, a zatím by se Lygie v domě tvém nudila."

Nastalo mlčení. Vinitius udiveně pohlížel na Petronia a po chvíli řekl:

,,Odpusť mi. Miluji ji, a láska mate mi smysly."

„Obdivuj mne, Marku! Onehdy řekl jsem Caesarovi: Můj sestřenec Vinitius zamiloval se tak do dívčiny, která je hoštěna v domě Aulově, že dům jeho změnil se v parní lázeň samými vzdechy. Ty, (pravím) Caesare, ani já, kteří víme, co je pravá krása, nedali bychom za ni ani tisíc sestercií, ale tento mladík byl vždy hloupý a nyní zhlupnul docela."

„Petronie!"

„Něrozumíš-li, že jsem to řekl chtěje ti zabezpečiti Lygii, jsem hotov uvěřiti, že jsem řekl pravdu. Namluvil jsem Rudovousovi, že takový aesthetik, jak on, nemůže pokládati podobnou dívku za krásu, a Nero, který dosud nesmí hleděti jinak než mýma očima, nenalezne na ní krásy a nepožádá jí. Bylo třeba zabezpečiti se před opicí a vzíti ji na provázek. S Lygií se nyní pozná nikoli on, ale Poppea, a patrně postará se, aby i ji z paláce co nejdříve vypravila. Dále jsem řekl lhostejně k Rudovousovi: Vezmi Lygií a dej ji Vinitiovi.


« predchádzajúca strana :: 1 / 3 :: ďaľšia strana »