eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 4. Objasnění

« predchádzajúca strana :: 2 / 3 :: ďaľšia strana »

.

Máš právo to učiniti, neboť jest rukojmí, a když to učiníš, uškodíš jen Aulovi. Neměl nejmenšího důvodu nesouhlasiti, tím méně, že jsem mu dal příležitost, aby ublížil řádným lidem. Učiní tě úředním strážcem rukojmí, a odevzdá do tvých rukou onen poklad Lygický. Caesar toliko pro zachování formy zdrží ji několik dnů ve svém domě a potom ji pošle k tobě, ty — šťastný."

„Je to pravda? Nehrozí jí nic v domě Caesarově?"

„Kdyby tam měla stále bydliti, mluvila by Poppea o ní s Lokustou, [32] ale po několik dnů nic jí nehrozí. V paláci Caesarově je deset tisíc lidí. Je možno, že ji Nero ani nespatří, a to tím spíše, že mi vše tou měrou věřil, že byl u mne před chvílí centurion se zprávou, že odvedl dívku do paláce, a že ji odevzdal do rukou Aktéiných. Je to dobrá duše, Akté, proto jsem poručil, aby jí byla odevzdána. Pomponia Graecina je patrné téhož zdání, neboť jí psala. Zítra je hostina u Nerona. Zamluvil jsem ti místo vedle Lygie."

„Jsi poctivý a dobrý, děkuji ti z celé duše. Dovol mi toliko ještě jednu otázku: proč jsi nepřikázal, aby Lygie byla poslána přímo do mého domu?"

„Proto, že Caesar chce zachovati formu. Lidé v Římě budou o tom mluviti, že Lygii zabíráme jako rukojmí, pokud tedy budou mluviti, potud zůstane v Caesarově paláci. Pak ji v tichosti odešle, a bude konec. Rudovous je opatrným psem. Ví, že moc jeho je neobmezená, ale přece se stará uchrániti se každého přestupku formy. Vychladl jsi již tak, abys mohl trochu filosofovat? Mne samému nejednou přišlo na mysl, proč zločin, byť by byl velký jak Caesar a beztrestností jistý jako on, se přece vždy stará o formy práva, spravedlnosti a ctnosti. Mám za to, že zavraždit bratra, matku i ženu jest věc hodná nějakého asiatského králíka a ne římského Caesara: ale, kdyby se mně to přihodilo, nepsal bych omluvných listů senátu. Nero však píše — Nero dbá forem, neboť jest zbabělec. Tiberius však nebyl zbabělcem a přece ospravedlňoval každý svůj přestupek. Proč tomu tak jest? Jaký je to divný, mimovolný hold, prokazovaný ctnosti zlem? Víš, co se mi zdá? Děje se tak proto, že jest zlo šeredné a ctnost krásná. Ergo, skutečný aesthetik jest zároveň ctnostným člověkem."

Leč Vinitius jako člověk, kterého skutečnost více zajímala než výklady o ctnosti, řekl:

„Zítra spatřím Lygii a potom ji budu míti denně stále a do smrti."


« predchádzajúca strana :: 2 / 3 :: ďaľšia strana »