eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 6. Ursus

« predchádzajúca strana :: 2 / 13 :: ďaľšia strana »

.

Majíc však duši mladou, zkažeností nedotčenou a vyznávajíc veliké učení, jež jí pěstounka vštípila, slíbila, že se bude brániti oné záhubě, slíbila nejen sobě, pěstounce, ale zároveň onomu božskému učiteli, ve kterého netoliko věřila, ale kteréhož milovala svým ještě polodětským srdcem pro sladkost učení, pro hořkost smrti i pro slávu z mrtvých vstání.

Byla jista také, že nyní Aulus ani Pomponie Graecina nebudou odpovídati za její činy, přemýšlela tedy, nebylo-li by lépe postaviti se na odpor a nejíti na hostinu.

S jedné strany strach a nepokoj se hlavně ozývaly v její duši, s druhé strany rodila se v ní chut ukázati odvahu, vytrvalost proti mukám i smrti. Vždyt tak velel božský učitel, vždyť sám dal nám příklad. Pomponia řekla jí, že horlivější vyznavači žádají z celé duše takové zkoušky a modlí se za ni. I Lygii, dokud ještě byla v domě Aulově, časem taková žádost opanovala. Viděla se již jako mučednice s ranami na rukou i na nohou, bílou jako sníh, krásnou, nadpozemsky krásnou, nesenou bílými anděly přímo k blankytu; v takových a podobných viděních libovala si její fantasie. Bylo v tom mnoho dětinnosti ale i trochu zalíbení v sobě samé, kteréž Pomponie kárala. Nyní, kdy odpor vůli Caesarově kladený mohl přivoditi nějaký ukrutný trest, a kdy vidění mučennická mohla se snadno státi skutečností, přidávala se také ještě k jejím snům zvědavost, jak ji budou souditi a jaký způsob mučení na ni vymyslí.

A tak kolísala její ještě zpola dětská duše na dvě strany. Leč Akté, dověděvši se o tomto váhání, pohlédla na ni s takovým podivením, jakoby dívka mluvila v horečce. Ukázati odpor vůli Caesarově? Vydati se od první chvíle jeho hněvu? K tomu je třeba býti děckem, které neví, co mluví. Z vlastních slov Lygiiných je patrno, že není rukojmím ale děvčetem zapomenutým se strany vlastního národa. Nechrání jí žádné právo národa, a kdyby i chránilo, Caesar je dosti mocný, aby právo to ve chvíli hněvu pošlapal. Caesarovi zlíbilo se vzíti ji a od té chvíle s ní nakládá jak chce. Odtud závisí na jeho vůli, nad kterou není mocnější na světě.

„Nemysli ani na to, abys se protivila Caesarovi. Bylo by to šílenství. Upokoj se konečně. Znám dobře tento dům a soudím, že ti se strany Caesara nic nehrozí. Kdyby Nero byl chtěl urvati tě pro sebe, nedal by tě dovésti na Palatin. Zde vládne Poppea, a od času, kdy mu povila dceru, je Caesar ještě více pod její mocí.


« predchádzajúca strana :: 2 / 13 :: ďaľšia strana »