eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 9. Marné hledání

« predchádzajúca strana :: 1 / 9 :: ďaľšia strana »

.

Té noci Vinitius vůbec neulehl. Po odchodu Petroniově, kdy nářky mrskaných otroků nemohly ukrotiti ani jeho bol, ani jeho vzteklost, sebral jiné služebníky a jda jim v čele, v pozdní noci hledal Lygii. Prohledali část eskvilinskou, Suburu a všecky přilehlé kouty. Na to obešed Kapitol, dostal se přes most Fabriciův na ostrov a proběhl část města za Tiberem.

Leč byla to honba bez cíle, neboť sám neměl naděje, že by Lygii nalezl, a hledal ji jen proto, aby jakkoli ztrávil čas strašné noci. Vracel se domů teprve o svítání, kdy se ve městě počaly objevovati vozy a mulové překupníkův, a kdy pekaři již otevírali krámy. Vrátiv se, poručil odkliditi tělo Gulovo, kterého do té chvíle nikdo se nesměl dotknouti, potom kázal ony nevolníky, jimž byla Lygie odňata, poslati do vesnických ergastulů, což bylo trestem strašnějším smrti.

Konečně vrhnuv se na lehátko v atriu, bezladně přemýšlel, jakým způsobem by nalezl Lygii. a jak by se jí zmocnil.

Vzdáti se jí, ztratiti ji, nespatřiti ji již, zdálo se mu býti nemožným, a při pouhém pomyšlení na to zmocňovalo se ho šílenství. Svévolná povaha mladého vojáka poprvé v životě narazila na překážku, na jinou, nezlomnou vůli, a přímo nemohla pochopiti jak to může být, že by směl někdo klásti překážky jeho žádosti.

Hlavou míhaly se mu tisíceré prostředky a způsoby, ale jedny šílenější druhých. Konečně napadlo mu, že nikdo jiný mu neodňal Lygii než Aulus, a ne-li, pak že Aulus aspoň musí věděti, kde se Lygie ukrývá. I vzchopil se, aby běžel do domu Aulova. Jestli mu ji nedají, jestli se neleknou hrozeb, půjde k Caesarovi, obžaluje starého vůdce z neposlušenství, vymůže ortel smrti na něho, ale prve vynutí vyznání, kde je Lygie.

A i tenkrát, dají-li mu ji dobrovolně, — se pomstí. Pravda, přijali ho do domu a ošetřovali ho, ale na tom nezáleží. Tato jediná křivda zbavuje ho povinné vděčnosti. Tu mstivá, zarputilá jeho duše počala si libovati v pomyšlení na zoufalství Pomponie Graeciny, až starému Aulovi přinese centurion ortel smrti. Byl přímo jist, že si ho zjedná. Pomůže mu k tomu Petronius. Ostatně i sám Caesar neodepře ničeho svým druhům augustianům, leda že osobní nechut....

A náhle srdce v něm div nezemřelo vlivem strašné myšlenky....

Což jestli Caesar sám mu odňal Lygii?!

Je vůbec známo, že Caesar často v noci hledal vyražení z nudy v nočních toulkách. Petronius míval často účastenství při těch zábavách. Nero ji měl přece u sebe na Palatině a mohl ji otevřeně podržet.


« predchádzajúca strana :: 1 / 9 :: ďaľšia strana »